*ZE SVĚTA KOČEK*

Téma týdne: Strach: Strach koček

23. srpna 2010 v 9:35 | B@rushk@
Ahoj.
Tak a je tu téma týdne, strach. Kočičí strach. Může mít kočka strach?
Více v c. článku. 
vládkyně/vládce střechyvládkyně/vládce střechyvládkyně/vládce střechyvládkyně/vládce střechy

Život koček ve Francii

22. srpna 2010 v 20:54 | B@rushk@
Ahoj čtenáři,
dneska v 15:30 hodin jsem přijela z Francie z Azurového pobřeží /Nice...Cannes...St Tropez/ <francouzsky: Cote d' Azur> :)) 
Tématem je ,,Život koček ve Francii"

Kočky na Azurovém pobřeží žijou asi tak jako kočky na České vesnici... až na to, že téměř každá francouzská kočka má obojek :) Ale je většina... :D 
 Kočky ve Francii byly všechny takové pohublé. Nemyslím tím, že by byly zanedbané, ale myslím to tak, že víc běhají a neleží na oknech jako ty České domácí kočičky... nebo spíše jako můj kocour Damián...:)) Mám pár fotek francouzských čičinek...  
Tady jsou:
zadeček :)
Trochu nepovedená fotka, protože kočka byla jaksi...plachá. 
kočkyyy
Tak tohle byla přímo nádherná kočička. :)) ♥ ale taky zde můžete vidět jak je pohublá :'(
pěkná kočička
Tahlencta byla zrovna pěkná :D
číčí
To jsou dvě francouzský čičí. Ale musíte uznat že jsou nádherně zbarvený =)
na křesílku...<c>
I francouzský kočičky jsou labužníci. Tahle míca se jen tak válela na křesle v drahé restauraci! :))

Tak to je všechno, doufám že se líbilo...:))



B@rushk@

Pátek 13. Stalo se něco kočičí bytosti?

14. srpna 2010 v 13:05 | B@rushk@
Ano. Stalo se. Málem zemřel dvouletý britský kocourek Navarro, kterého našla policie v kufru nákladního auta. Řidič byl, zřejmě bláznivý, protože měl v plánu malého kocourka ugrilovat. Malý Navarro byl totiž už i naložený v octu a uvězněný v těsné kleci, aby se nemohl hýbat. Policie měla silniční hlídku a zahlédla řítící se nákladní vůz s bláznivým řidičem. Zatavila jej a po krátkém rozhovoru s řidičem uslyšela mňoukání vystrašeného kocourka. 
 Bláznivý řidič tvrdil, že si ho chtěl ogrilovat, protože byl, vykastrovaný Navarro, těhotný, což je zcela nemožné.
 Po takovém rozhovoru bylo jasné, že je řidič, buď opilý nebo bláznivý.
Jaký máte, čtenáři, názor na tento příběh, který se stal 13. 8. 2010?
B@rushk@

PROBLÉM: Pomozte zachránit kocourka Bílého Ocáska

26. května 2010 v 19:29 | B@rushk@

Pomozte zachránit kocourka Bílého Ocáska

Prosím vás naléhavě o pomoc pro tohoto kocourka. Říkáme mu Bílý Ocásek, protože je to mourek s bílou špičkou ocásku. Je velice mazlivý a přátelský. Bohužel je stižen potravní alergií a aktuálně mu hrozí smrt... 
Hana Janišová (26.5.2010)

Prosím vás naléhavě o pomoc pro tohoto kocourka. Říkáme mu Bílý Ocásek, protože je to mourek s bílou špičkou ocásku. Je velice mazlivý a přátelský. Miluje lidi, ale snese se i s kočkami. Jsou mu necelé dva roky a pochází z Mariánských lázní, kde mu vloni umřela panička, u níž žil od koťátka. Po velkých peripetiích se dostal do našeho Kočičího domu v Jahodnici.
Zpočátku vypadalo vše výborně, velmi rychle si zvykl a stal se miláčkem lidí i koček. Jenže po několika měsících se u něj projevila potravní alergie (tzn. když jí normální konzervy, objeví se u něj boláky na kůži, které si škrabe do krve a slézá mu srst). Současně však dostal zánět horních cest dýchacích a nasazená antibiotika vyloučila použití kortikoidů, které zabírají proti potravní alergii. Proto je Bílý ocásek už řadu týdnů zavřen na "samotce", aby se nedostal k běžné kočičí stravě. Jenže tím velmi psychicky trpí a jeho nemoc se v důsledku psychiky zhoršuje a stává se z toho uzavřený kruh. Nyní už je na tom tak špatně, že reálně hrozí jeho smrt!!!


Bílý Ocásek
Jediné řešení je sehnat pro něj někoho, kdo by se ho ujal a neměl jiné kočky (psy možno, tam by se dala "krmicí logistika") vyřešit. Hlavně ale nesmí být už na samotce - strašně moc potřebuje společnost lidí. Jakmile kdokoli přijde do jeho "ajnclíku", hned si lehne a nastavuje každý kousek tělíčka k hlazení...
Ideální by byl člověk, který přišel o kočičku, chce si pořídit jinou a je schopen přehlédnout momentálně nehezkou srst a krmit jej dietou. Ta však není finančně o nic náročnější než normální kočičí strava, takže není třeba mít z toho strach. A léky na tu rýmu, která se musí doléčit, a posléze kortikoidy by byly od nás pochopitelně zdarma.
A kocourek se za péči bohatě odmění!
Máte-li někoho, kdo by se ho ujal, prosím volejte neprodleně na 728 19 37 12 nebo mi napište email.
Vřelé díky!!!

Skvělí web (net) o kočkách

26. května 2010 v 15:47 | B@rushk@
Skvělí web (net) o kočkách --->ZDE<---

Dlouhosrsté kočky

5. května 2010 v 16:44 | B@rushk@

Skupina I. - Dlouhosrsté kočky.

Perské kočky

Něco z historie.

perská kočka Dlouhosrsté perské kočky jsou jedním z nejstarších známých plemen čistokrevných koček.Za jejich vlast je považována Anglie.První dlouhosrsté exemláře se tam zřejmě dostaly z Turecka.Z Persie současně přicházely do Anglie další kočky s mnohem kulatějším obličejem a ještě hustší srstí.A zde docházelo k spáření obou plemen,protože obě měla dlouhou srst a hodila se k sobě.Nejstarší dochovaný záznam o dlouhosrsté kočce pochází z poloviny devatenáctého století.Kolem roku 1870 se se konečně dalo hovořit o seriózní chovatelské scéně,která se snažila uchovat a zlepšit neodolatelně roztomilý panenkovský obličejík.Zhruba v posledních 15 letech se vzhled perských koček ještě zvýraznil,když přišel do módy extrémní typ,kdy se výrazně zkrátila obličejová partie lebky.

Charakter a temperament.

Obecně mají perské kočky klidnou,příjemnou povahu,mezi sebou se dobře snášejí a nevyžadují trvalou osobní pozornost.Většinou to jsou skromná a trpělivá zvířata.Je to celkem nehlučné plemeno a nijak zvlášť netrpí,jste-li během dne mimo domov.Jejich huňatý kožíšek však vyžaduje každodenní péči.Vždy je však lepší mít dvě kočky než jednu,a to i v případě peršanek. Perské kočky představují pro mnoho lidí ztělesněný sen,proto by měli při koupi věnovat obvzlášť hodně času výběru chovatele.

Typ a standardní rysy.

Standard požaduje kočky robustní,zavalité stavby těla.Ocas je krátký,silný a mohutně osrstěný.hlava je kulatá,s klenutým čelem,silnou bradou a krátkým nosem s výrazným stropem.Oči jsou velké,kulaté a mají mít otevřený výraz.Uši jsou malé.Srst je dlouhá a hedvábná a kolem krku tvoří bohatý límec.Délka a hustota srsti se liší v jednotlivých ročních obdobích.

Péče o perské kočky.

Krásná srst vyžaduje každodenní péči,jinak hrozí nenapravitelné zplstnatění,kožní problémy jako ekzémy nebo alergie a nakonec radikální ostříhání.Během výměny srsti je náročnost na péči ještě zvýšená.Před výstavou je nutné kočku vykoupat.Pro základní péči je potřeba:hřeben se širokými zuby,hřeben s jemnými zuby,drátěný kartáč(ten se používá výlučně na náprsenku kočky),měkký zubní kartáček(obličej),vatové polštářky(oči),pudr(různá znečištění),kleštičky na drápky.
Obličej perské kočky je třeba ošetřovat denně,protože zde se mohou usazovat oční sekrety a zbytky krmení,které brzy způsobí nepěkné zbarvení srsti.Při péči o oči se používá vlhký vatový polštářek,kterým se otírá obličej opatrně od kořene nosu dolů přes oko.I zbytky potravy kolem tlamičky a nečistoty okolo nosu se dají odstranit vlhkým vatovým polštářkem.Odborníci srst v obličeji mírně navlhčí a prsty nanesou bílý pudr.Nechají ho chvíli působit a pak vykartáčují zubním kartáčkem.Zbarvení zmizí zcela přirozeně.

Barvy kožichu.

Jednobarevné:
Černé: Černá perská kočka je jednou z nejstarších variet.Dospělá kočka by měla mít srst jantarově černou a temně měděné oči. 
Modré: Modrá je často považována za nejpůvodnější barvu.Kožich by měl být světlý,stejnoměrně modrošedý a bez přítomnosti jiné barvy nebo znaků.Oči mají být temně měděné nebo oranžové. 
Čokoládové: Čokoládová je jedna z nových barev.Kožich by měl být jednolitě vybarven v syté střední hnědi a oči by měly mít temně měděnou barvu. 
Krémové: Krémové kočky jsou pro svou krásnou barvu oblíbeny.Příliš teplá krémová barva je považována za vadu.Kožich by měl být stejnoměrně světle krémový a oči tmavě měděné. 
Lila: Lila je další varietou chovného programu.Kožich by měl být sytě narůžovělé barvy holubí šedi bez jakýchkoli znaků nebo světlejších či tmavších skvrn.Barva očí by měla být měděná. 
Červené: Červená perská kočka by měla mít sytě oranžovou barvu kožichu jednobarevnou až ke kořínkům chlupů.Běžným problémem při křížení je dosáhnout kožichu bez známek žíhání.Oči by měly být temně měděné. 
Bílá: Bílá byla původní barva angorské kočky,nyní vyhovuje typickým standardům perského plemene.Výjimkou je barva oči,mohou mít troji různou barvu: oranžovou,modrou,a různé barvy to znamená,že jedno oko je oranžové a druhé modré.
Barvy se vzory:
Dvoubarevné: Dvoubarevné kočky mohou mít jakoukoliv barvu v kombinací s bílou. Oči musí být měděně zlaté. 
Modrokrémové: Jde o druh želvovinové kočky,které existuji jen jako samice.Tak jako všichni želvovinoví jedinci bývají i samci této barvy téměř vždy sterilní.Britské standardy vyžaduji,aby byly obě barvy dobře promíchány bez viditelných jednobarevných skvrn.V USA vyžaduji jasně oddělené jednobarevné plochy.V obou případech by měli být oči temně měděné nebo oranžové. 
Kameo: Kameo jsou perské kočky s krátkými zbarvenými konečky srsti. Existuji ve třech variantách a to závojové(shell cameo),stínované a kouřové kameo.Závojové kameo kočky maji na konečcích chlupů nejméně barvy ,pigmentace stínovaných sahá hlouběji ke kořenům chlupů a u kouřových je bílá podsada vidět jen tehdy,když se srst rozhrne nebo když kočka jde. U každé z těchto tří variant jsou přípustné tři barvy:červená,krémová a želvovinová. 
Činčila: Srst by měla mít stejnoměrné černé konečky na hlavě,nohou,ocasu a na bocích a spodních část těla by měla být čistě bílá.Nos má být nápadně cihlově červený s černým orámováním.Oči by měly být zelené,beze stopy modré barvy,a víčka by měla být černě orámovaná. 
Kočka s barevnou kresbou na obličeji (himálajská v USA): Ať je barva znaku jakákoli,měla by být omezena na tvář,uši,ocas,a nohy.Himálajské kočky se vyskytují v týchž barvách jako siamské.Barva srsti na nose a polštářcích nohou by měla být stejná jako u koček siamských. Barva oči by měla být temně modrá. 
Zlatá: Základní barva srsti musí být sytě krémová a tipping hnědý,přecházející ve spodních částech do světlejšího odstínu.Měly by mít jasně zelené oči. 
Cínová: Cínová barva je výsledkem křížení činčily s kteroukoliv z perských koček přirozené barvy.má stejně jako činčila kožich s typpingem,který je ale mnohem intenzivější.Barva oči je temné mědi. 
Stříbřitě stínovaná: Má podobné znaky jako činčila včetně cihlově červenému nosu a černě orámovaných očí,liší se pouze sytostí tippingu.Mnoho chovatelů je neuznává jako oddělené plemeno. 
kouřová: Světlá barva se objevuje je u samotné báze kožichu a tipping zabírá skoro celou délku chlupů.Má mnoho barev, z nichž je dnes uznáváno deset.Oči by měly být měděné nebo oranžové. 
Žíhana: Tyto kočky se postupně objevily v deseti barvách:hnědá,stříbrná, modra,čokoládová,lila,červená a ve čtyřech barvách želvovinové žíhané.Je často obtížné znaky žíhání rozeznat.Oči by měli být temně měděné,ale u stříbrné barvy by měli být zelené nebo oříškové. 
Žíhané a bílé: Žíhané a bíle kočky jsou akceptovány ve stejných barvách jako žíhané.Měly by mít v kožichu hladké jednobarevné plochy bíle barvy a oči stejné jako žíhané kočky. 
Želvovinové se stříbřitým tippingem: Klasicky mají skvrny červené,krémové a černé barvy.Mohou se však vyskytovat i želvovinové kočky v recesivní a zředěné barvě modré,čokoládové a lila. Oči by měly být temně měděné nebo oranžové. 
Želvovinová a bílá (V USA kaliko): Kožich by měl mít jednobarevné skvrny promíchané s želvovinovými znaky. 

Exotické krátkosrsté kočky.

exotická kočka Exotická kočka je ve skutečnosti krátkosrstá kočka perská.Toto plemeno však vzniklo v USA.Jeho počátky nalezneme v 50. a 60. letech 20. století.V roce 1966 CFA uznala toto plemeno a standard se řídil podle standardu perských koček.Splňuje všechny požadavky kladené na plemeno perských koček,má stejnou povahu a existuje ve všech uznávaných barvách perského plemene.Jediným rozdílem je jejich krátká srst.V krátké srsti dobře vyniknou všechny plemenné znaky,ale také každá neharmoničnost,a tak musí chovatelé obzvláště dbát na výběr chovných jedinců podle utváření jednotlivých tělesných partií.

Péče o exotickou kočku.

Péče o srst je velmi snadná,postačí zběžné kartáčování jednou týdně.Jen v době línání je kvůli velmi bohaté podsadě péči o srst zvýšit.Při péči o oči exotických koček platí stejná pravidla jako u koček perských,protože často slzí.

Výhody.

  • Příjemná povaha,přítulnost.
  • Nemá zvláštní požadavky.
  • Vhodná k dětem.
  • Není hlučná,samice jsou klidnější než u jiných plemen.
  • Rozumně dlouhou dobu je schopna zůstat sama doma.

Nevýhody.

  • Potřebuje každodenní důkladné pročesávání.
  • Ztrácí chlupy,které ulpívají na kobercích a nábytku

Obezita u koček

5. května 2010 v 16:43 | B@rushk@

  • Obezita u koček
  • Většina majitelů koček nepřikládá tomuto problému takovou vážnost, jakou si zaslouží. Obezita přichází pozvolna, nejdříve si řeknete, ta naše kočička nějak přibrala, potom- není ten náš tlouštík roztomilý a nakonec kočka opravdu trpí, protože je obézní. Nadváha je problém, který je třeba brát velmi vážně. Většinou tento problém začnou majitelé koček brát vážně až v případě, kdy je na tuto skutečnost upozorní veterinář. Obezita má za následek spoustu onemocnění koček, k nimž především patří cukrovka, onemocnění jater, choroby srdce a slinivky, problémy s pohyblivostí a nejzávaznější problém - předčasné úmrtí a to až o dva roky.
  • Obezitou trpí nejvíce kastrované kočky. U těchto koček to je způsobeno hlavně tím, že kočka má spokojený a klidný život a pokud je to kočka žijící výhradně v bytě, omezí svou aktivitu jen na polehávání a docházení pouze k misce s krmivem. Obézní kočky mají problém i s čištěním a pečováním o svou srst a to může vést i ke kožním problémům. Kastrovanou kočku je potřeba krmit speciální stravou určenou výhradně pro kastráty a zvýšit množství pohybu. V žádném případě nepodávat kočkám žádné pamlsky a neustoupit jejich loudění. Existuje krmivo dietní, ale toto krmivo musí doporučit veterinární lékař po prohlídce kočky.
  • Jak na dietu? Kočkám v žádném případě nemůžete předepsat radikální dietu. Kočky mají velmi citlivý metabolismus a tak je třeba zavést redukční dietu postupně v období sedmi až deseti dnů. Kočka nesmí mít k dispozici krmení po celý den, je třeba zavést pevné doby krmení a kočku krmit tak, že se rozdělí dávka na jeden den do tří i více porcí. Misku s krmivem nechejte kočce přibližně 20 minut, potom jí krmivo odeberte. Krmivo můžete dávat pokaždé na jiné místo v bytě, už tím, že ho kočka bude muset pohledat jí dopřejete trochu pohybu navíc.
  • Hubnutí je běh na dlouhou trať. V ideálním případě kočka zhubne přibližně o jedno procento své tělesné hmotnosti za týden, to znamená jen několik gramů. Pokud chcete úbytek na váze přesně dokumentovat, pořiďte si dětskou nebo větší kuchyňskou váhu.
  • foto k článku obezita u kočekVšem by mělo být jasné, že tlusté kočky nejsou zdravé a trpí. Nadměrné krmení, stále plné misky, podávání různých dobrot, nejsou známkou lásky a péče, ale nezodpovědnosti. Kočičí dieta jistě klade velké nároky na zvíře, ale ukázněný musí být především majitel. Pokud by se vám zdálo, že kočka nehubne ani při dodržované dietě, je nejlepší obrátit se na veterináře a požádat o radu než polovičatě experimentovat.
  • Jak se pozná, že je kočka tlustá?
  • Jestli je kočka skutečně tlustá nejlépe posoudí veterinář, ten má i možnost zjistit, zda je nadváha způsobena nesprávnou výživou, nebo zda ji způsobilo onemocnění, psychické problémy či traumata. Veterinář ohmatá žebra a jiné kostnaté části těla kočky. V ideálním případě by měla být žebra dobře hmatatelná a pokrytá jen tenkou vrstvou tuku, kyčle by měly být rovněž dobře hmatatelné a vypolštářované vrstvou tuku. Mezi zadníma nohama by měla být hmatatelná jen minimální vrstva tuku.
  • Žebra tlusté kočky se dají nahmatat obtížněji, břicho má tlusté, kulaté a nelze najít pas. Mezi nohama a všude na těle jsou znatelné tukové polštáře.

Kostra kočky.

19. dubna 2010 v 18:07 | B@rushk@

Kostra kočky.

Popis kostry kočky.

1.čelist 2.spodní čelist 3.klenba lebky 4.krční obratle 5.obratle hrudní 6.obratle bederní 7.kost křížová 8.obratle ocasní 9.žebra 10.žebrový oblouk 11.kost hrudní 12.lopatka 13.kost pažní 14.kost vřetení 15.kost loketní 16.kosti zápěstí 17.kosti záprstí 18.kosti prstů 19.pánev 20.kost stehenní 21.kost holenní 22. kost lýtková 23.kosti zánártní 24.kosti nártní 25. kosti prstů nohy

Kostra.

Kostra kočky je složena ze 244 kostí a slouží jako opora těla. Klíční kost je zakrnělá a nefunkční. Variabilitou se vyznačuje ocasní páteř. Normální ocas se skládá ze 20-23 obratlů, avšak existuje několik plemen, jejichž ocas je přirozeně zkrácený nebo úplně chybí. Nejvíce morfologických (tvarových) odlišností najdeme na lebce. Tvar hlavy je jedním z nejdůležitějších rozlišovacích znaků jednotlivých plemen. Existují plemena s kulatou lebkou, plemena s mírně protáhlejší lebkou a plemena s výrazně protáhlou lebkou. Stavba kostry jako celku se u jednotlivých plemen dále liší mohutností. Proslulá tichá chůze koček je způsobena uspořádáním kostry tlapky. Kočky našlapují na prsty, a proto se nazývají prstochodci. Na přední končetině má kočka pět prstů, na zadní čtyři prsty.

Chrup.

Stálý chrup kočky má celkem 30 zubů- 12 řezáků, 4 špičáky, 10 premolárů a 4 moláry. Ve věku asi pěti měsíců mění koťata chrup - mléčné zuby postupně vypadávají a vyrůstají zuby stálého chrupu. Kotěcí chrup má 26 zubů- 12 řezáků, 4 špičáky a 10 premolárů. Za fyziologický skus u koček považujeme skus klešťový, kdy horní a dolní řezáky se navzájem dotýkají řezacími hranami, nebo skus nůžkový, kdy horní řezáky lehce překusují přes dolní řezáky, ale jsou ve vzájemném kontaktu.

Svalstvo.

Kočky mají velmi dobře vyvinuté svalstvo, které jim zaručuje bleskové zrychlení potřebné ke skokům, jimž dostihnou svoji kořist. Nejmohutnější svaly jsou na zadních končetinách, jimž se kočky ke skokům odráží. Je známo, že svalstvo, které není zatěžováno, atrofuje (zmenšuje se jeho objem).

Kočičí oči a noční vidění.

19. dubna 2010 v 18:06 | B@rushk@

Kočičí oči a noční vidění.

foto k článku

Vidí za soumraku.

Dokážou se přizpůsobit polednímu slunci.A díky svým jedinečným očím mají kočky při špatných světelných poměrech mnohem lepší schopnost vidění než jejich člověk nebo sousedovic pes.
Potvrzuje to i profesor Nick Millichamp z texaské A & M University College of Veterinary Medicine.Už řadu let se tento oftalmolog zabývá očními chorobami koček a psů a jejich zrakem.Zjistil,že kočky mívají obecně méně problémů se zrakem než jejich psí protějšky.Kočky téměř netrpí krátkozrakostí nebo dalekozrakostí.Během historie jejich vývoje a chovu se sice kočičí oko změnilo,obzvlášť u perských koček,ale tyto změny nemají žádný vliv na zrak jako takový.

Novinky z medicíny.

foto k článku
I přes dobrý zrak se kočky občas objevují u veterináře s očními problémy.Většinou se jedná o virové infekce,záněty spojivek nebo poranění rohovky.Některé kočky trpí zvýšeným nitroočním tlakem(glaukomem),oči jim slzí,jsou zarudlé a hnisají.Mnoho očních chorob se dá s trochou trpělivosti vyléčit.Kontrola očí by se měla provádět pravidelně,například u příležitosti očkování.V USA se už delší dobu testují kontaktní čočky pro psy,čočky pro kočky se připravují.Ani laserová terapie nebo transplantace rohovky po úrazech nebo nemocích už nejsou hudbou budoucnosti. Pokud se již oko nedá léčit,je třeba ho v některých případech odstranit.Dosud se prázdný oční důlek uzavíral sešitím víček.Za pomoci nové kosmetické protetické techniky je teď možno v některých případech slepé oko zachovat a dokonce se pohybuje synchronně se zdravým okem.

Žhnoucí oči

Jak je to ale se žhnoucíma očima v noci?Kočičí oko je uzpůsobeno tak,že dokáže využít každý i ten sebemenší zdroj světla.V zadní části oka se nachází jemná vrstva,tapetum,podobná fólii,která zrcadlí světlo zpátky k sítnici. Speciální štěrbinovitý tvar pupil umožňuje,aby na sítnici dopadalo správné množství světla.Oči,které jsou dokonalými nástroji pro noční vidění,by jinak byly přetěžovány zářícím slunečním a mohly by se poškodit.Pokud tedy na citlivé oči dopadne silné světlo,štěrbiny se zúží,aby oko nebylo oslněno.Při naprosté tmě bez sebemenšího zdroje světla toho ovšem kočky vidí stejně málo jako člověk.Na to,aby se mohly bez překážek věnovat svým nočním aktivitám a nepřehlédly kořist,potřebují pro své oči aspoň slabý zdroj světla.Proto můžeme žhnoucí oči vidět v šeru,ale nikoli v naprosté tmě.

Kočka A LOV

15. dubna 2010 v 19:34 | B@rushk@

Skvrny a pruhy - Jak loví velké kočky?


Strach i nadšení - to jsou pocity, které v lidech odjakživa vzbuzovaly velké kočkovité šelmy. Zvláště lvi se těší velké oblibě a v legendách i našich myslích mívají roli králů zvířat. Všichni jsme si na to zvykli, ale zaslouží si lvi takový titul?

Lev nemá žádná "nej", která bychom čekali od vládce všech koček. Velikostí ho překonává tygr a silou čelistí jaguár. Levhart se vyskytuje na mnohem větším území, je přizpůsobivější, a pokud se z něj stane lidožrout, bývá mnohem nebezpečnější než lev. Irbis horský se zase na lva může dívat z vrcholků svých velehor. Prostě jediné, v čem lev vyniká, je hříva, kterou mají samci a která jim dodává majestátní vzhled. Lví samec dělá úžasný dojem, ale když dojde na lov, je to trochu horší.

Připlížit se...a zaútočit
Ne že by nic neulovil, pokud opravdu musí, ale protože je velký a těžký, raději přenechá hledání kořisti, plížení a prudký závěrečný sprint svým družkám. Ostatní velcí kocouři to tak dělat nemůžou, protože na rozdíl od lvů nežijí ve smečkách, ale jednotlivě. Strategie lovu je ale u většiny velkých koček podobná: vyhlédnou si kořist a snaží se nenápadně přiblížit co nejblíž. Umění plížit se by jim Indiáni mohli závidět - hebká srst a měkké polštářky na spodku tlapek, které kočka opatrně klade na zem, nezpůsobí ani nejmenší šelest. Po připlížení se na pár desítek metrů následuje útok, při kterém i mohutná kočka předvede sprinterské schopnosti a vyvine rychlost kolem 60 km/h. Kdyby byla v obci, koledovala by si o pokutu za rychlost.

Ostrouhat maso z kostí
Poslední fází lovu je stržení kořisti na zem a její zahubení. Největší druhy koček obvykle útočí z jakéhokoli úhlu, "objemnou" kořist předními prackami a spoléhají na to, že jejich váha ji strhne na zem. Jakmile k tomu dojde, dlouhými špičáky prokousnou kořisti hrdlo a snaží se ji zadusit. Pokud loví velké zvíře menší kočka, musí útočit víc cíleně a snaží se rovnou zakousnout do krku. Jakmile je kořist mrtvá, začíná kočce hostina. Obvykle si nejprve pochutná na vnitřnostech a pak se pustí do masa, které zadními zuby doslova "odstřihává". Ty nejmenší zbytky pak z kostí dostane jazyk pokrytý drsnými výrůstky, které z něj dělají jakési struhadlo.

Nejsnadnější kořist
Každý druh velkých koček má různé druhy přirozené kořisti, kterým za normálních okolností dává přednost. Někdy ale kořist dojde nebo je šelma v tak špatném zdravotním stavu, že si ji nedokáže ulovit. Pokud se pak potká s člověkem, mají obě strany zaděláno na problém. Zabít člověka je pro šelmu hračka. Co je pak logičtější než to, že o jinou kořist ztratí zájem? Než se ho podaří zastřelit, může lidožrout připravit o život desítky lidí. Lidé se proto snaží zabránit tomu, aby se ze šelem lidožrout mohl stát. Například v Indii dávají na pole figuríny vesničanů nabité elektrickým proudem. Tygr, který zkusí zaútočit, dostane elektrickou šlupku. Ta ho obvykle přesvědčí, že s lidmi je lepší vycházet po dobrém.

Lev


- domov má v Africe a na malém kousku Indie

- líbí se mu na travnatých pláních, v řídkých lesích a v polopoušti

- loví velké býložravce, jako jsou pakoně, antilopy a zebry

- mívá 1 až 4 mláďata

- obvykle žije 10 až 14 let

- je dlouhý až 250 cm (bez ocasu)

- může vážit až 225 kg

- hladoví afričtí lvi nejdřív napadali sloní mláďata a pak se naučili lovit i dospělé slony

"Jako jediný lovím ve smečce a skolím i slona!"


Levhart skvrnitý

- domov má v Africe a Asii

- líbí se mu skoro všude - v pralesích, savanách, lesnatých horách i v pouštích

- loví hmyz, drobné obratlovce i velké býložravce, jako jsou gazely

- mívá 2 až 3 mláďata

- obvykle žije 9 až 12 let

- je dlouhý až 190 cm (bez ocasu)

- může vážit až 90 kg

- levharti přežijí skoro všude, kde mají dost potravy - třeba i na okrajích velkých měst

"Občas vyberu popelnice"


Levhart obláčkový

- domov má v jižní a jihovýchodní Asii

- líbí se mu v pralesích

- loví opice, ptáky, dikobrazy a malé jeleny

- mívá 2 až 5 mláďat

- obvykle žije 11 let

- je dlouhý až 93 cm (bez ocasu)

- může vážit až 23 kg

- na srsti má neobvyklý vzor, který vypadá jako kříženec pruhů se skvrnami

"Jsem smutný, že mě nikdo pořádně nezná"


Tygr

- domov má v Asii

- líbí se mu v džunglích, lesích i v zasněžené tajze

- loví jeleny, divoká prasata a buvoly

- mívá 2 až 3 mláďata

- obvykle žije 10 až 15 let

- je dlouhý až 280 cm (bez ocasu)

- může vážit až 320 kg

- tygr ussurijský (poddruh tygra žijící na Sibiři) loví i medvědy

"Jsem největší a také jediná pruhovaná velká kočka!"


Jaguár

- domov má v Jižní a Střední Americe

- líbí se mu tam, kde je voda - v pralesích a na bažinatých pláních

- loví kapybary, jeleny, divoká prasata, kajmany, želvy, ptáky i ryby

- mívá 1 až 4 mláďata

- obvykle žije 12 až 15 let

- je dlouhý až 185 cm (bez ocasu)

- může vážit až 136 kg

- vyniká silnými čelistmi a zuby, díky kterým může lovit i kajmany a želvy

"Rozlousknu želví krunýř a rozcupuju kajmana!"


Irbis horský alias sněžný levhart

- domov má v Asii

- líbí se mu ve vysokých horách

- loví kozorožce, sviště, zajíce a ptáky

- mívá 2 až 3 mláďata

- obvykle žije 15 až 18 let

- je dlouhý až 130 cm (bez ocasu)

- může vážit až 75 kg

- jako jediná velká kočka vystupuje až do výšek 6000 metrů nad mořem

"Občas potkám horolezce. Mám mu sebrat svačinu?"


Kočičí smysly

Zrak. Oči míří dopředu a dokážou zaostřit i na velkou vzdálenost. Za sítnicí se nachází vrstva (tapetum lucidum), která i minimální množství světla odráží na buňky sítnice. Díky tomu kočky vidí i za tmy.

Sluch spolu se zrakem patří k nejsilnějším smyslům velkých koček. Velké ušní boltce jsou pohyblivé a šelma je natáčí směrem, ze kterého přichází zvuk.

Hmat. Kolem nosu a tlamy mají kočky dlouhé hmatové vousy, které jejich nervům předávají informace o jemných pohybech v prostředí okolo hlavy. Užitečné jsou hlavně kočkám, které loví v noci.

Čich velkých kočkovitých šelem je sice o mnoho lepší než lidský, ale zaostává za psovitými šelmami. Kočky to ale dohánějí dalším čichovým orgánem (Jacobsonův orgán), který mají umístěný na horním patře. Spíš než při lovu jim ale slouží k "ochutnávání" pachu druha nebo družky v době rozmnožování.

Chuť šelem je obecně mnohem méně citlivá než naše. Zajímavé ale je, že kočkovité šelmy na rozdíl od psů vůbec necítí sladkou chuť, protože jim chybí ty správné chuťové pohárky.


Kočka bažinná

14. dubna 2010 v 20:14 | B@rushk@

Kočka bažinná

Wikipedie:Jak číst taxoboxKočka bažinná
Kočka bažinná
Kočka bažinná


Synonyma
  • kočka rysová
  • rys bahenní
  • rys bažinný
  • rysec bažinný

Vzhled

  • Hmotnost: 4-16 kg
  • Délka: 50-75 cm + 15-25 cm ocas
  • Výška: 35-38 cm
Srst je jednobarevná, šedohnědá nebo žlutočervená. Špičky uší a ocasu jsou černé. Koťata se rodí mourovatá, postupně ale kresbu ztrácejí.
Kočka bažinná má v poměru k tělu nejdelší končetiny ze všech euroasijských koček.

Rozšíření a početnost

Kočka bažinná žije v Egyptě, okolo Kaspického moře, v AfghánistánuIndiiNepáluBarmě, v Thajsku a jihovýchodní Číně. Vyhledávajírákosové porosty a travnaté plochy v blízkosti stojatých vod nebo pomalu tekoucích řek, kočky bažinné, které žijí v sušších oblastech, se také sdržují v blízkosti vody.
Není ohrožena.

Biologie

Kočky bažinné jsou samotáři. Loví hlavně ve dne, jinak odpočívají v opuštěných norách jiných zvířat. V severních částech svého areálu sepáří na konci zimy, na jihu se mohou rozmnožovat celoročně. Březost trvá 8 týdnů, kočka vrhá 3-4 koťata. V 8 měsících se osamostatňují, pohlavně dospějí v roce a půl věku. Někdy může kočka mít až dva vrhy do roka.
Díky svým dlouhým nohám kočka bažinná výborně běhá a skáče, dokáže ulovit bažanta v letu. Živí se vodními ptáky, žábamirybami ahlodavci, kočky žijící v sušších oblastech loví králíkypískomilyještěrky a velké ptáky. Uloví i dikobraza.
Ve starověkém Egyptě byly kočky bažinné cvičeny k lovu vodního ptactva. Díky jejich podobnosti s habešskou kočkou existují hypotézy, že i kočka bažinná je jedním z předků kočky domácí.

Zajímavosti

12. dubna 2010 v 16:49 | B@rushk@

Nejtlustší kočka

Nejtlustčí kočka na světě Váží 17 kilogramů, a když hupsne svému páníčkovi na klín,má Duncan Mansfield zbritského Mansfieldu co dělat. Je to mlsoun.K snídani slupne kuřecí polévku nebo kukuřičnou kaši, na oběd si rád dopřeje rybí prsty nebo lososa.

Historie koček
První,kdo si ochočili kočky a drželi je jako domácí zvířata, byli pravděpodobně Egypťané,přibližně v roce 3000 př. n. l. Původně měly kočky pro svou obživu pracovat držet pod kontrolou stavy škůdců např.krys a myší. (Tuto práci kdysi v Evropě zastávaly lasice). Netrvalo ale dlouho a ladná ,něžná přirozenost získala kočkám nové postavení, stali se z nich milovaní a cenění domácí mazlíčkové. Předení je kočičí hlasový projev,který patří pravděpodobně k nejznámějším a milovníka koček zcela jistě potěší ze všeho nejvíc. Má se za to, že vyjadřuje hlubokou spokojenost al idem připadá předení uklidňující a příjemné. Spokojené kočky samozřejmě předou, ale v žádném případě nejde o jedinou příčinu tohoto typického kočičího chování. Stejně tak předou kočky, které jsou poraněné a trpí velkými bolestmi, nebo ty,které jsou zesláblé či dokonce umírají.

Kočičí pády
Pád z malé výšky je pro kočku mnohem nebezpečnější, než pád z několika metrů. Kočka totiž potřebuje dostatek času, aby se během pádu převrátila do "přistávací polohy". Využívá odporu vzduchu,ocasem kormidluje a vesluje, tlapky má roztažené. Její ohebná páteř a fragmentovitá klíční kost jí pomáhají k pružnému dopadu. Koťátka mají tuto schopnost teprve od určitého stupně zralosti.Kočka má více kostí než člověk:lidé mají 206 a kočky 230 kostí.

Kočičí sluch
je mnohem citlivější než lidský nebo psí. Kočky používají ocas k udržování rovnováhy.Kočky vidí ve tmě a v noci šestkrát lépe než lidé.Kočky jedí trávu, aby jim pomohla při trávení a pomohla jim zbavit se chlupů v žaludku.Zdravá kočka má teplotu mezi 38 a 39 stupňů Celsia. Ze statistik vyplývá, že mít kočku je dobré pro vaše zdraví. Snížíte tak riziko vysokého krevního tlaku a dalších nemocí.Hlazení kočky může pomoci uvolnit stres. Vrnící kočka na klíně vyvolává pocit bezpečí a pohodlí.Lidé, kteří mají kočku, žijí déle, mají méně stresu a menší pravděpodobnost infarktu.Kočka je březí zhruba 9týdnů, mezi početím a porodem uběhne 62 až 65 dní.Průměrný počet koťátek v jednom vrhu je 2 až 6.Ne vždy znamená vrnění, že je kočka šťastná.Kočky vrní také tehdy, když mají strach nebo cítí bolest.

Modrooké bílé kočky
mají často sklon ke ztrátě sluchu.Všechny kočky potřebují ve své potravě taurin, aby se vyhnuly oslepnutí.Kočky musí mít v potravě tuk,protože nejsou schopny vytvořit si vlastní.Mléko může vyvolat u některých koček průjem.V domácnostech v Anglii a USA žije více koček než psů.Asi 35 %domácností v Anglii a USA s kočkami má 2 nebo více koček.Asi 37 %amerických domácností má alespoň 1 kočku.Průměrná délka života venku žijící kočky je kolem 3 až 5 let, zatímco kočka žijící doma žije 16 let nebo více.

Délka života koček
se za posledních 50 let skoro zdvojnásobila.Kočka spí průměrně 16 hodin denně.Domácí kočka dokáže běžet rychlostí téměř 50 kilometrů za hodinu.Přední tlapka koček má 5 a zadní 4 prsty.Dospělá kočka má 30 zubů, 16 horních a 14 dolních.Kočka váží v průměru 3 až 6 kg.Kočka má přibližně 10 tisíc chlupů na čtvereční centimetr na zádech a asi 20tisíc na čtvereční centimetr na spodní straně.V domácnosti s více kočkami spolu vycházejí lépe kočky opačného pohlaví.První oficiální výstava koček v Anglii se konala v Crystal Palace v roce1871.Nejstarší známá zkamenělina podobná dnešním kočkám je 12 milionů let stará.Nejstarší známá kočka byla Puss z Anglie, která zemřela vroce1939, pouze jeden den po svých 36. narozeninách.Díky úžasnému smyslu pro rovnováhu se kočkám dělá při jízdě autem špatně pouzevýjimečně.

Kočky jsou jedny z nejčistotnějších zvířat vůbec
Stráví kolem 30 % času upravováním se.Kočky reagují lépe na ženy než namuže. Jedním z důvodů může být vyšší hlas, který kočkám připomíná kočičí mámu volající svoje koťata.Kočky se potí pouze napolštářcích tlapek. Všimněte si, jak je po vaší kočce mokrý vyšetřovací stůl u veterináře.

KOČIČÍ VĚK versus LIDSKÝ VĚK
1 měsíc 5 až 6 
2 měsíce 5 až 6 
3 měsíce 2 až 3 roky 
4 měsíce 5 až 6 let 
5 měsíců 8 až 9 let 
6 měsíců 10 let 
8 měsíců 13 let 
1 rok 15 let 
2 roky 24 let 
4 roky 32 let 
6 let 40 let 
8 let 48 let 
10 let 56 let 
12 let 64 let 
14 let 72 let 
16 let 80 let 
18 let 88 let 
20 let 96 let

Nejdelší kočičí fousy
Nejdelší kočičí fous měřil 13,9 cm, a to 18. února 2003 u tříletého dlouhosrstého kocoura Sylvestera, který patří paní AmyHeckethornové z Burlingtonu v Iowě, USA.

Nejdražší kočka
Cato, bengálský kocour, byl v únoru 1998 zakoupen za 25.000 liber,tj.asi za 1.146.500,- Kč, paní Cindy Jacksonovou z Londýna.Prodávajícím byl chovatel Lord. C. Esmond Gay z Bedfordshire v Anglii.

Kočka s největším počtem prstů
Pětiletý kocour Jake z Bonfieldu v Ontariu v Kanadě má sedmprstů(úplných, s drápky a polštářky) na každé své tlapce. Kočky mají obvykle 5 prstů na předních a čtyři na zadních tlapkách. Překvapivě obvyklé ale je, že některé kočky mají prstů víc.

Nejstarší žijicí kočka
na světě je Kataleena Lady, barmská kočka narozená 11. března 1977.Její majitelkou je paní V. Haywardová z Melbourne v Austrálii. V roce 2002 oslavila kočka svoje 25. narozeniny.Největší vrh koťat7. srpna1970 se čtyřleté barmské kočičce jménem Tarawood Antigone narodilo 19koťat.Přežilo jich 15, z toho byl jedna kočička a čtrnáct kocourků.Nejstarší kočičí máma Kitty, která patřila Georgi Johnstonoveovi ze Staffordshiru vAnglii, porodila dvě koťata v pokročilém věku 30 let. Za svůj život měla celkem 218 koťat. Nejdelší přežití po zemětřesení ve zřícené budově na Tchajwanu v prosinci 1999 byla po 80 dnech nalezena živá kočka.

Nejbohatší kočka
Pan Ben Rea odkázal své kočce Blackie ve své závěti 15 milionů britských liber.Z Egypta pochází také legenda o tom, že kočka má 9 životů.

Kočičí pamět
Obecně se ví, že kočky mají úžasnou schopnost prozkoumávat nové prostředí. Bylo ale také vědecky prokázáno, že jejich schopnost uchovávat si informace je lepší než u některých dalších domácích zvířat.V testu inteligence pro kočky a psy porovnávali Dr.Maier(profesor psychologie na University of Michigan) a Dr.Schneirla(kurátor Amerického muzea přírodních dějin) IQ jako funkci paměti koček a psů.Zvířatům ukázali velké množství krabic a naučili je,že potravaje pouze pod krabicí, která má nahoře rozsvícenou lampu.Jakmile byl tento výcvik dokončen, badatelé okamžitě lampu rozsvítili a psům a kočkám nenechali po jistou dobu ke krabicím přístup.U psů vydržela vzpomínka nejdéle pět minut, ale některé kočky se ke správné krabici vrátily i po 16 hodinách, což svědčí dokonce o lepší paměti, než mají opice a orangutani. Kočičí ochutnávání v porovnání s lidmi je vnímání chuti u koček méně dokonalé. Zatímco lidé mají 9 tisíc chuťových pohárků, kočky pouze 473. Jejich nedostatek ale nahrazují dokonalým čichem.Stejně jako lidé, rozeznávají kočky základní chuti:kyselou,hořkou a slanou. Protože jsou čistí masožravci, na sladkou chuť nereagují.

Tajemství kočičích očí
Kočičí šelmy potřebují vidět svou kořist i při minimálním světle, loví totiž často v noci nebo za šera.Proto je oko kočky složitý a skutečně dobře vyvinutý smyslový orgán.Svědčí o tom už poměr velikosti oka a těla, který je u kočky mnohem vyšší než například u člověka.Kočky potřebují vidět v noci, na druhou stranu ale musejí být schopné dobře vidět i za plného denního světla.Tuto schopnost jim poskytuje zornice,která se za šera může hodně otevřít a pustit do oka maximální množství světla, za světla je potom malá a citlivou sítnici oka chrání předsilnými slunečními paprsky.Ulidí je zornice kruhová, což má svá jistá omezení. Zornice koček je uzavírána dvěma svaly ze stran a dostává tak svůj charakteristický eliptický tvar. Obecně se dá říci, že velké kočky mají zornice kulaté,malé je mají protáhlé až štěrbinovité, a za dne jimi proniká do oka kočky pouze úzký svazek světla.

Kočka v bytě...

7. dubna 2010 v 18:39 | B@rushk@

Kočka v bytě

ggh

S rozhodnutím pořídit si malého společníka se váže spousta věcí, které by měly být již před příchodem koťátka připraveny. Pokud má kočka ke svému životu k dispozici vše, co potřebuje, nemůže se stát, že najdete poškrábaný nábytek, ožužlané dráty, počůraný koberec nebo vytahané odpadky z odpadkového koše. Když si všechny potřebné věci včas pořídíte, bude vám váš budoucí společník vaší rodiny přinášet jen velkou radost. Všechny věci, které musíte kočce pořídit, pořizujete na dlouhou řadu let, takže nákup potřebností by se měl opakovat jen výjimečně (třeba při rozbití).
ZÁCHOD

Na 1. místo v potřebách pro kočku bych řadila její osobní toaletu. Pořídíte ji v různých cenových relacích od 500 Kč do 5 000 Kč. Bohatě stačí ta levnější varianta. Toalety se prodávají v různých velikostech a barvách. Měli by jste předem vědět do jaké velikosti vaše kočka nejvíce doroste a podle toho záchodek koupit. Vyhnete se tak budoucím zbytečným investicím. Záchodky může zakoupit otevřené (v podobně hlubokých, velkých misek) nebo zavřené boudy. U zavřené boudy je v přední částí výkyvná plastová destička, kterou se kotě v rychlé době naučí procházet tam a zpět. U těchto uzavřených boud je ve většině případech již přidán v horní části filtr, který zamezí z velké části pachu, vytvořeného při potřebě kočky.
Do záchodku se kupuje podestýlka. Podestýlky dostanete koupit od 50 Kč do 300 Kč. Opět stačí investovat do podestýlky cca 100 - 150 Kč. Do této roviny se řadí již kvalitnější směsi. Kočka při vykonání potřeby si vše zahrabe a my pak můžeme lopatkou tuto potřebu vyhodit.Lopatky se prodávají taktéž speciální (kolem 50 Kč), kterou při nabrání potřeby můžete zbytek podestýlky přes lopatku prosít. S potřebou můžete naložit jak je libo. Mně osobně se hodně osvědčili obyčejné mikrotenové sáčky (50 ks asi 20 Kč), do kterého dám kočičí potřebu a zauzluji. Po té vše vyhodím do odpadkového koše. Žádný zápach při zauzlování sáčku neuniká. Do lidského záchodku bych kočičí potřebu nevyhazovala. Písek nabalený na kočičí čůrání má tendenci bobtnat a může tak dojít k ucpání toalety. Při jedné kočce v bytě vám stačí bohatě na měsíc 2 balení kvalitnější podestýlky. My osobně doma používáme podestýlku Zverlit a 7 kilo stojí maximálně 70 Kč. 
MISTIČKY
U mističek pro kočku můžete plně povolit uzdu své fantazie. Dbejte ovšem na to, aby byly misky dobře a jednoduše omyvatelné. Každá kočka by měla mít misky minimálně dvě. V jedné by měla mít vždy dostatek čisté vody. Druhou mističku má na jídlo. Mističky pořídíte od 10 do 200 Kč. 

STRAVA PRO KOČKU
? Stravu, kterou svému miláčkovi pořídíte by měla být výživná a měla by obsahovat všechny důležité prvky a minerálky. Granulky by se měli střídat jen občas. Granulované krmivo prodávané v plastových boxech ve velkých marketech nedoporučujeme. Toto krmivo je vysušené a dochází tak ke ztrátám mnoha důležitých minerálů a vitamínů. 
? Jestli máte světlou kočku a bude s ní chodit na výstavy, nedoporučujeme ji krmit granulemi s obsahem barviv. Jsou to ty granule, které hýří při nasypaní do misky různými barvami. Světlé kočky mají tendenci po dlouhodobém užívání barevných granulek tmavnout. 
? Granulované krmivo byste měli čas od času obohatit konzervou, která je určená jen pro kočičí miláčky. 
? Sem tam můžete kočičku obdarovat kočičím bonbonkem. Tyto bonbonky zapříčiní třeba vyčištění zoubků nebo dodání vitamínů, které v potravě nenaleznou. 
? Pokud kočičce dopřejete někdy trochu opravdového masa, pamatujte, že ho nesmíte v žádném případě solit ani jinak kořenit. Kočičkám to škodí. V případě různých druhů mas platí to samé jako u barevných granulí. Světlé kočky by měli velmi málo jíst tmavé maso (játra...), aby neztmavly. 
? Lepší granule pořídíte od 60 Kč do mnoha mnoha peněz. Konzervy běžné kvality do maximálně 50 Kč/kus. Bonbónky - sáček 20 ks/cca 50 Kč. 
? Podle toho jestli je kočka krmena jen granulemi nebo dokrmována masem a konzervami potřebujete cca 2-4 kila granulí měsíčně. 
ŠKRABADLO
? Pro svůj život si kočička potřebuje ostřit drápky. Je to jejich přirozené chování a nijak je to neodnaučíte. Pokud nebude mít v bytě alespoň malé škrabadlo, použije kočka k ostření drápků Vaši sedačku nebo obývací stěnu. 
? Škrabadla koupíte v různých velikostech i barvách a pořídíte ho od 500 Kč do mnoha tisíc (podle velikosti).
? Existují i firmy, které vám vyrobí škrabadlo dle vašeho návrhu. 
HRAČKY
? Při pořízení koťátka byste měli myslet i na jeho kulturní vyžití. Bude vám vděčné za kuličky, balónky, myšičky a cokoliv s peříčky. Hračky pořídíte již od 10 Kč. U nás se nejvíce osvědčily pěnové míčky a obyčejné myšky. Vše za 20 Kč. Koťátko tyto věci ale brzy rozcupuje, takže je třeba mu někdy udělat radost a koupit něco nového. Koťátko bude u vytržení i z role od toaletního papírů nebo zmačkané papírové obálky. 
PELÍŠEK
? Pelíšky pořídíte taktéž v různých velikostech i barevných provedeních. Pořizovací cena je od 200 Kč do 2000 Kč. Pokud kočka nemá pelíšek odmalička, nejspíše ho nebude potřebovat ani v budoucnu. Pokud s kočkou ovšem budete cestovat, bude ráda, když bude mít u sebe něco z domu a bude se cítit klidněji. 
PŘEPRAVNÍ BOXY
? Pokud se zvířecím miláčkem cestujete, doporučujeme pořídit přepravku. Opět jsou v prodeji různé velikosti i barvy. Dají se otevírat shora nebo zepředu. Některé boxy jsou na kolečkách (to jsou ty větší). Ty menší boxy mají popruh a dají se nosit jako kabelka přes rameno.
Některé kočky se dobře naučí na vodítku. Pamatujte, že nechodíte ovšem na procházku vy, ale ona. Jde si totiž, kam chce a kam ji dovolíte. 
HYGIENA
? Podle toho jestli je to kočka krátkosrstá nebo dlouhosrstá byste ji měli pořídit hřebínek. Pro krátkosrstou kočku potřebujete jednořadý hustý hřeben pro dlouhosrstou již kartáče, které dostanete v kterékoliv prodejně pro zvířátka. Cena hřebínků je kolem 150 Kč. 
? Na čištění očí stačí vaše vata a trocha borové vody a na ouška trošičku vlhké vaty. 
? Někdy se kočičímu mazlíkovi občas (1x za 14 dní) čistí zoubky. Stačí na to mistička se slanou vodou a vatová tyčinka. Vatovou tyčinkou namočenou ve slané vodě zoubky budete přetírat. Zezačátku se to kočce nebude líbit, ale když to budete dělat pravidelně, jistě si zvykne.
Informace a fotografie poskytl Jakub Navrátil a Petra Ožanová - www.bluepet.info


Kočky z velkého náměstí

5. dubna 2010 v 17:07 | B@rushk@
Když jsme se již úplně přestěhovali s manželem na chatu, jezdili jsme do menšího městečka nakoupit vždy zásoby potravin a hlavně příděl masa pro naše kočulky. Před řeznictvím bylo takové menší parkoviště a poblíž obchodní dům, kde také byla možnost všechno, co potřebujeme nakoupit.
Hned vedle parkoviště býval menší parčík s dosti vysokým křovím, kde se ukrývaly, jak jsem časem zjistila, kočičky. Bývalo to na pováženou, protože kolem vedla hodně frekventovaná silnice, vlastně průchozí cesta přes náměstí všech automobilů přes město. Kočičky však bývaly ostražité a velmi šikovně občas přecházely na druhou stranu silnice, kde pod schůdky do obchodního domu měly svou "jídelnu", kam jim dobří lidé nosívali dobrůtky. Samozřejmě jsem toto všechno nevěděla hned, ale až postupem času, jak jsem se s kočičkami seznamovala při pravidelném nakupování, a také proto jsem již měla pro ně připraven jejich příděl. Dostávala jsem se do rozhovorů s lidmi, kterým nebyl osud těchto tvorečků lhostejný, a tak jsem věděla, že je také krmí osazenstvo blízkého činžovního domu, taktéž pod schody vchodu do budovy. Dosti často jsem obcházela kolem a hledala kočičky, sice většinou vůči mě plaché, ale když viděly, že jim nesu něco pod vousy, uměly se svolat a přiběhnout ve větším houfu ke mně. Také jsem promluvila s lidmi, kteří jim již dali buď granule nebo jiný denní příděl potravin. Byli to většinou starší obyvatelé městečka, kteří dbali na to, aby se tato zvířátka měla dobře. Našli se i mladí lidé, nechali kočičky vykastrovat a tak již nebyla možnost dalšího neplánovaného množení koček. 
Jednoho dne odpoledne jsme opět jeli nakoupit, k mému překvapení byl celý areál uzavřen a když jsem prošla kolem dokola obchodního domu, tak jsem neviděla a nepotkala žádnou kočku, žádný chlupatý kožíšek se mi neukázal ani na zavolání a všechno jídlo v "jídelnách" bylo to tam - pryč, zmizelo. Začala jsem pobíhat dokola a volat čičičí, ale nic. Obyvatelé městečka si poklepávali na čelo, až manžel mě zavolal, že to nemá cenu je volat, že tu opravdu nejsou. K mému dotazu mi jedna známá paní sdělila, že všechny čičulky byly odchyceny a předány do depozit a útulků a jenom tři zůstaly u paní v činžovním domě...
Pozemní práce a veškerá úprava vybudovaného nového parkoviště a areálu byla již hotova a v provozu, vysoké vzrostlé křoví zmizelo a zůstala jen travnatá plocha. Blížilo se jaro, já jako vždycky ze zvyku jsem se rozhlížela, jestli neuvidím aspoň některý kožíšek (i když v duchu jsem jim všem přála svůj domov) a tu jsem ho zahlédla - celý bílý jen trochu rezivé skvrnky a zrovna si pochodoval přímo ke mně k autu. Byl to Pan Kocour, který se objevil až po odchytu, tuláček, který se toulal po městečku, tak ten se přišel pomazlit a dostal kus masíčka na svačinu. Prý tam občas zajde - k boudičce kočky "stařenky", kterou chodí opatrovat jedna paní. Umí se vyhřívat spolu na sluníčku a kočička-stařenka prý dožívá svůj dlouhý život. Boudičku má umístěnu úplně v koutku pod zahradou domu, a ani nikdo neví, že tam žije, málo vychází ven... až nyní i já to vím. Tak až pojedu nakoupit, také se po ní podívám, lidé kolem mě si budou možná klepat na čelo, koho tam kdesi hledám, ale byla bych tak moc ráda, kdybych uviděla bílého Pana Kocoura vyhřívat se na sluníčku se "stařenkou" kočičkou, kterou chodí navštěvovat...
Z Orlických hor napsala stálá dlouholetá čtenářka webu kočky Adélky.
S laskavým svolením převzato z www.kocka-info.cz

Máte nějaké zážitky s kočičími či psími tuláky? Napište nám o nich!

Své články můžete posílat na tento e-mail

Velmi smutný příběh kocourka Ďabínka

5. dubna 2010 v 17:04 | B@rushk@
Mami, mňau, mami, bolí mě bříško hlady. Taky v očičkách mě pálí, skoro nic nevidím. Mami, proč nic neříkáš, nespi už, kde mám bratříčky a sestřičky? Nikdo si se mnou nehraje, jsem tu bolavý a sám, bojím se. Ty divné dvounohé kočky kolem chodí a nevidí, jak tu naříkám. Já si tu k tobě, maminko, lehnu, nožičky mě už neunesou ze samého pláče a hladu, asi brzo tak tvrdě usnu jako ty. Chtěl bych se přitulit, ale jsi taková divná a kožíšek nemáš hřejivý.
Máámííí, jde sem ta jedna velká divná kočka, vzala mě do tlapky. Bojím se! Je, ona je ta tlapka měkká a hřeje a teď mě druhou tlapkou hladí a říká, ať se nebojím. Dala mě do takové houpavé krabice ke svému kotěti, je to tu čisté a voní po mlíčku. Tak se stulím a čekám. Pak mě velká divná kočka vyndala z houpavé krabice, něčím mi očistila očička, štípe to, ale přeci jen koukám. Pak mě dala k černému zvířátku. Jak ho čmuchám, že by to byl pes? Tak jsi to mňoukala. Chvíli se bojím, ale pak mi pes olízne čumáček a kožíšek, mami, skoro jako ty. Přijde jiný divný kocour, hmatá mi bříško, kouká na očička, zadeček a povídá: kluk, tak 3 týdny, nemá moc naděje. Dostal jsem do misky mlíčko, hledám cecík, ale není, velká divná kočka bere takovou tyčku a kape mi mlíčko do tlamičky. Kočičí andělé, to byla dobrota, pohlazeníčko bolavému bříšku.
Za několik dní už vím, že ta divná velká kočka je moje panička a černé zvířátko je opravdu pes. Správněji psí holka. To jsem poznal podle toho, že se k ní chodím krmit mlíčkem. Sice chutná jinak než to maminčino, ale je to mlíčko a můžu se cpát, kdy se mi zlíbí. Taky spím v psím pelíšku, přitulený ke své psí mámě v teplíčku a bezpečí. Panička má dvě koťata, hraje si se mnou nejčastěji to menší - holčička. 
Jak plyne den za dnem rostu jak z vody. Už jsem stejně veliký jako psí máma, vím že jsem tu doma, mám svůj pelíšek, misky a jmenuji se Ďabinek. Tak na mě volají. Každý den si hrajeme, mazlíme se, jsem krásný, zdravý kocour. S psí mámou si už nehrajeme, zase je z ní pudlí dáma Tipinka, ale to nevadí, i tak ji mám rád. Jeden den začala stonat. Chodil jsem okolo pelíšku po drápkách, abych ji nerušil. Jenže po týdnu jsem - na rozdíl od paničky - viděl, jak na kraji Tipčina pelíšku sedí psí anděl v duhovomostním hábitku. Odstrčil jsem anděla, to je moje psí máma, víš a přitulil se k ní. Ani mě nevyhnala, že jsem velký, ať si jdu do svého, tak jsem usnul. Ráno tam anděl nebyl, jen plačící panička, hladila mě a šeptala: Ďabinku, Tipinka nám umřela. Byl jsem celý smutný, už podruhé jsem přišel o mámu.
Druhý den panička přišla s překvapením. Vzala mě a donesla do vedlejšího pokoje. Málem jsem jí vypadl z náruče. Pes! Úplně jiný. Povídá: Ďabi, to je naše Mája, seznamte se, bude teď tvá nová kamarádka. No to jsem si užil! Tahle psí holka byla jak urvaná z řetězu, žádná pudlí důstojnost, pořád mě chtěla očmuchávat, oblizovat, otlapkovávat, šťouchala do mě čumákem, byl jsem z ní celý oslintaný a unavený. Jenže časem se uklidnila, že do útulku zpátky nepůjde, že je doma a dalo se s ní normálně hrát a chrnět v peřinách. Šel rok za rokem, snědli jsme spoustu granulí a dobrot, prožili stonání, operace, legrace i smutky a byly velcí kámoši. A pak se stalo něco hrozného. Má nejlepší kamarádka moc onemocněla, přestala i vidět a jen se tak smutně ploužila. Pan doktor chodil k nám domů, ale mé kamarádce se nedalo pomoct. Propásl jsem anděla, tak jsem se k ní tulil, jako bych ji mohl vrátit zpátky, srdíčko mi plakalo. Nic mě nebavilo, nic mi nechutnalo. Zase jsem byl sám a zoufalý. Chtělo se mi steskem umřít. Panička plakala, že snad přijde i o mne, nosila mi dobroty, nic jsem nechtěl, ani paštiku. Chtěl jsem se o ni dělit s Májou, ne ji sníst sám. 
Jeden den přinesla malá panička takové zrzavé mrně. Smála se, že mi ho nadělil Mikuláš, abych nebyl sám. Na přidrzlé mrně volali Mikýsku, cpalo se jak zjednané, i z mé misky. Rozhodl jsem se, že takhle ne. Když tu prcku budeš, budeš poslouchat. Moje miska je moje, mazej od ní, nebo dostaneš. Budu tě muset naučit slušnému kočičímu chování. Mrně pochopilo, hrálo si, spalo se mnou a bylo nám fajn. Do té doby než se tu najednou objevila maličká, černá, vyděšená kulička. Hned jsme ji prozkoumali. Mikýs vymňoukl nadšením: hurá parťák na blbiny! To já ne, pozorně jsem vyčmuchal, že je to psí kluk. Takže z vychovávání nevyjdu. Odpočíval jsem ve svém křesle, tvářil se jako že já nic, ale v duchu jsem se bavil, jak ti dva mlaďoši blázní a přivádějí paničku lumpárnami k záchvatům smíchu i zlobení.
Psí kluk dostal jméno Aronek a je to taky kamarád. Sice vyrostl dost nečekaně, ale poslouchá mě a má mě rád. Vždycky si položí čumák na mé křeslo a tak hezky mi něco kňourá. Jsem rád, že je tady a je veliký, alespoň svým hlubokým štěkáním může varovat paničku, kdyby kolem náhodou letěl duhovomostní anděl, ať letí dál, že my teď máme veselo. Nevěříte? Dostal jsem krabici granulí, kapsičky a celou játrovku,tu co mám tak rád. Panička mě hladila, pusinkovala a pořád mi děkovala, jak jsem skvělý a jak mě miluje. A jak je ráda, že mě tam tenkrát nenechala. Už jsem to pomalu zapomněl. Však je to pěkných pár let. Slavím dnes totiž 17. narozeniny.

Hodnocení pro http://gaganovatrubqa.blog.cz /*MiSs*PaFlinQa*/

5. dubna 2010 v 10:45 | B@rushk@

Já nemusím nic říkat, protože tvůj blog je naprosto úžasný, oceňuji jednoduchý, hezký a přehledný dess.


Nemusim to rozepisovat: dostáváš max. počet bodů: 40-1*super!

KOČKY: Chlupaté vločky, vánoční kočky

29. března 2010 v 15:19 | B@rushk@

KOČKY: Chlupaté vločky, vánoční kočky


Tak už jsou zase za dveřmi. Kdo? Přece Vánoce! Přichází čas porozumění, dárků a nostalgických vzpomínek na ty, kteří už s námi nejsou. V čase vánočním jsme prostě tak nějak víc naměkko.
Díváme se do očí svých čtyřnohých přátel a vidíme v nich pohledy jejich předchůdců. Když naši zvířecí přátelé naplní své poslání na tomto světě, běží si dál a nás tu nechávají v slzavém údolí. Nám lidem pomohou otevřít oči, poznat svět z jiného úhlu pohledu a třeba i lépe pochopit sami sebe.Šrámková - koťata mrňata 1
A na nás pak je, jak jejich odkaz naplníme, aby se nám vraceli, abychom jejich pohled četli v očích svých příštích miláčků. Když přijde chvíle nejsmutnější, ptáme se, proč? Proč teď a takto? Snad bychom se měli spíše ptát: Co jsme při vzájemném soužití vlastně pochopili?
Ještě nedozněla vlna odložených prázdninových dárků, kdy se z rodinného mazlíčka náhle stává odložený opuštěnec, a už se pomalu blíží právě ty milované i proklínané Vánoce, kdy se situace často opakuje. Lidská zodpovědnost bohužel často nemívá dlouhého trvání. A tak se útulky pomalu, ale jistě zaplňují a nastávají každoroční zimní obavy, jak to zvládnout.
Kočka, jak známo, je stvoření teplomilné.
Proto se vůbec nezlobí, když ji nezebou tlapky v mrazivých plískanicích, když nemusí žíznivě olizovat ten nedobrý sníh, když ji netrápí hlad a nemusí pracně hledat, kde hlavu složit. Kočky, které jsou nuceny přežít zimu v terénu, ať už v městských zákoutích či v promrzlých polích, vědí své.
Šrámková - koťata mrňata 2Každé takové přežití nelehkého zimního období bohužel znatelně oslabuje kočičí organismus a zanechává mnohdy trvalé následky na jejich zdravotním stavu. Ne všechny toulavky mají to štěstí, že se dočkají přikrmování či přístupu k nezamrzlé vodě, případně možnosti schovat se v teplém suchém místě, odkud je nikdo vzápětí nevyžene.
Pro mnohé obyvatele městských částí je kočka v ulicích v lepším případě neviditelná, v tom horším se často stává terčem útoků, čímž pádem ztrácí zbytky důvěry v člověka. Na vesnicích je pro změnu kočka natolik běžným jevem, že nikoho z domorodců ani nenapadne, že v zimě si kočka ani ty myši nenachytá, a že tím ztrácí beztak chabý způsob obživy.
A to přesto, že právě zima je obdobím, kdy je zvýšený přísun živin nezbytný k vytváření imunity proti chladu. V zimě mají kočky také větší nároky na množství a kvalitu potravy - udržování tepla je stojí více energie. V zimě, na mrazu se kočkám zároveň mnohem hůře běhá, jelikož polštářky na tlapkách se vysuší, loupou a bolí.
Kočka nám nemůže sdělit, co a kde ji bolí, že je jí špatně a co se s ní děje. Kočka má strach z neznámého, spíše se bude snažit najít úkryt nebo se nám bude jevit nepřátelská, čímž se sama vzdává naděje na možnou pomoc.Šrámková - koťata mrňata 3
I toulavé kočičí dobrodruhy trápí zimní počasí. Především malé kotě či starší kočka nemají bez pomoci příliš šancí na přežití. Ne každý, kdo najde promrzlé zvíře, se pokusí jej alespoň umístit do útulku, natož mu poskytnout potřebnou pomoc. Jenže - ono to umístění nalezence do útulku není jen tak. S blížící se zimou se na nás takřka denně obracejí lidé řešící otázku "kam s nimi", tedy s kočkami, které "zbyly" na chatách, chalupách, o které se nemá kdo postarat. Někteří jsou z dané situace sami nešťastní, jiní na rovinu přiznávají, že se prostě koček potřebují zbavit. Ovšem, málokdo vidí i finanční stránku věci a domnívá se, že předáním koček do útulku je věc zcela vyřešena. Jiní pro změnu žijí v iluzi, že útulky automaticky pobírají dotace, čímž pádem to prostě mají v popisu práce a taktéž je vyřešeno.
Fronty a nerváky na veterinách, nikdy nekončící úklidy kotců, denní kydání toalet, probdělé noci se čtyřnohými pacienty, věčné usmlouvávání věřitelů o každý další den v naději, to vše a mnohé další jakoby neexistovalo. Co obnáší takové odpiplání koťat či štěňat, Zvířetníci vědí.
Ale než propadat beznaději a malovat příslovečné čerty na zeď, raději doufáme, že tahle zima bude mírná, že koťata vyrostou i bez denního přísunu čerstvého masa, že jim ty granule po expiraci, které jediné byly k dispozici se slevou, postačí.
Že nejlevnější léky pomohou stejně jako ty osvědčené, ale cenově momentálně nedostupné, že se nám podaří přemluvit veterináře, aby nás tentokrát vzal na dluh, že se nic nestane, když očkování třiceti dorůstajících koťat počká, protože počkat musí, že tentokrát budou mít viry dovolenou, že bude na zimu čím topit, protože dřevo zase podražilo, že... Že přežijeme.
Šrámková - koťata mrňata 4V plánu byla dostavba další karantény, ovšem člověk míní, živly mění, letní povodně nám daly zabrat samy o sobě. Ovšem "zabalit to" jsme prostě nedokázali...
"Povodňové mámy" u nás odrodily, chlupaté plaváčky jsme piplali, co nám síly stačily. Některá mrňata se ujala jedna radost, jiná dodnes bojují s následky nelehkého startu do života. Ale nám se chce jít dál, pro všechny příští, kterým snad můžeme pomoci. I když to jde pořád ztuha. Nejhorší je ovšem nejistota a každodenní boj s existenčně-provozní režií.
Tenhle článek je vlastně poděkování obyčejným lidem, těm "neviditelným", kteří místo velkých řečí prostě pošlou tu svoji kapku v moři. Ač je to k nevíře, nehlásají, jak spasí svět. Nelkají nad tím, jak se dříve žilo lépe. Místo slůvek útěchy, sladkobolných řečí a slibů pomáhají podle svých sil. V tomhle je ta síla.
Potřebujeme vás více, než si myslíte. Život je jinde. Vy, obyčejní lidé s obyčejnými každodenními starostmi, kteří vidíte a myslíte srdcem, vy jste naše naděje...
Dovolím si závěrem malou vánoční reklamu - na e-shopu máme novinku, ideální pro vánoční čas - hrnek s podobiznou a jménem Vašeho miláčka (psího, kočičího, koňského... ;-)
To jen tak na okraj, radosti není nikdy dost! Ani té lidské, ani té kočičí...

Když kočka přede

25. března 2010 v 19:50 | B@rushk@

Když kočka přede

Předení je kočičí hlasový projev,který patří pravděpodobně k nejznámějším a milovníka koček zcela jistě potěší ze všeho nejvíc.Má se za to,že vyjadřuje hlubokou spokojenost,a lidem připadá předení uklidňující a příjemné.Spokojené kočky samozřejmě předou,ale v žádném případě nejde o jedinou příčinu tohoto typického kočičího chování.stejně tak předou kočky,které jsou poraněné a trpí velkými bolestmi,nebo ty,které jsou zesláblé,či dokonce umírají.
Podle jedné teorie,která se snaží rozmanité využití tohoto hlasového projevu v kočičí komunikaci vysvětlit,jde o přátelský signál,kterým kočka buď naznačuje,že potřebuje pomoc a je ochotná ji přijmout,nebo projevuje spokojenost s okolním světem.Předení se poprvé objevuje již u koťat starých teprve několik dní a signalizuje matce,že je všechno v pořádku.Matka naopak přede proto,aby zvýšila jejich pocit bezpečí a sdělila jim,že je dobře naladěná a vstřícná.
Předení je pozoruhodné nejen tím,že jím kočky sdělují různé věci,ale také tím,že je můžou vydávat velice dlouhou dobu.Kočka dokáže příst nesmírně dlouho,aniž změní sílu nebo rytmus zvuku,může se při něm nadechovat a vydechovat a dokonce může mít zavřenou tlamičku.Toto obousměrné předení pozorujeme pouze u koček domácích:velké kočkovité šelmy,jako třeba tygr,dokážou příst pouze při výdechu.
Předení je v každém případě fascinující metodou komunikace,ale přestože je snadno poznáme,stále ještě nevíme,jak přesně vzniká.Odborníci je nejčastěji vysvětlují tak,že vzniká vibrací nepravých hlasivek,což jsou dva přehyby membrány umístěné za pravými hlasivkami v hrtanu.Někteří však s touto teorií nesouhlasí a tvrdí,že předení vytvářejí fázově posunuté stahy hrtanu a bránice.Třetí teorie hovoří o turbulenci v krevním oběhu hlavní cévy- duté žíly,kterou se vrací krev k srdci.
Ať už je pravdivé jakékoli vysvětlení,jedno je jisté: předení,které nám připadá tak uklidňující, je rysem kočičího chování,které vyžaduje další výzkum.
.

Kočky divoké

23. března 2010 v 13:09 | B@rushk@
Kočka divoká (Felis silvestris) je savec z čeledi kočkovitých. Její poddruhy, kočka plavá a kočka stepní, jsou předkové dnešní domestikované kočky domácí. Dožívá se 15-20 let. V České republice se až na výjimky přirozeně nevyskytuje, ačkoliv k nám může pronikat z prosperující populace v Bavorsku. Je - vedle rysa ostrovida - jediným zdejším zástupcem kočkovitých šelem. Více rozšířená je na Slovensku, kde žije několik set jedinců. Další roztroušené populace se nacházejí v Evropě a Asii.



Popis

Kočka divoká může vážit 1,2-11 kg a dosáhnout délky 47-80 cm. Má na první pohled zavalitější postavu než kočka domácí, zejména díky delší a hustější srsti; tento rozdíl je nejvíce patrný v zimě. Kočka divoká má také větší hlavu s dlouhými vousky a menšíma ušima. Je zbarvena šedohnědě až šedožlutě, s výrazným pruhováním na hřbetu, ocase a nohách. Na hřbetu je výrazný tmavý pás, zatímco břicho bývá krémově žluté. Od zdivočelé kočky domácí ji lze rozlišit zejména dle ocasu: ocas kočky divoké je kratší než polovina délky jejího těla, po celé délce huňatý a před špičkou má 3-4 pruhy, zatímco zdivočelá kočka domácí má ocas delší než polovinu délky svého těla, postupně se zužuje a má větší počet pruhů u špičky.

Životní areál

Pro kočku divokou jsou typické smíšené a listnaté lesy v podhůří nebo na vrchovinách, výjimečně se vyskytuje ve vysokých horách nebo v nížinách. Přes den odpočívá ve své skrýši (např. dutiny stromů, vývraty, skalní dutiny, nory jezevců apod.), za teplých dnů se však ráda vyhřívá na slunci. Na lov vyráží v noci.

Potrava

Její potravu tvoří až z 80 % hlodavci, dále ptáci a jiní drobní obratlovci, výjimečně uloví i větší zvířata (např. divokého králíka, zajíce nebo srnče).

Rozmnožování

Žije samotářsky. V době páření, které v České republice spadá do jarních měsíců, se na čas stává společenskou a svého partnera láká hlasitým mňoukáním. Celkově se říje podobá říji koček domácích, ale je více skrytá a probíhá hlavně v noci. Březost trvá cca 65 dnů a končí porodem tří až pěti koťat. Koťata obyčejně vrhá od dubna do června a stará se o ně až do podzimu, kdy se osamostatňují. Dospělosti dosahují zhruba ve stáří dvanácti měsíců. Matka mláďata brání (postaví se i člověku) a v případě ohrožení je přenáší do jiného úkrytu.Kočka divoká

Catstar

14. března 2010 v 14:13 | B@rushk@
Zapiš se a vyhraj miss koček 2010!!!
Jedná se o soutěž, ve které máš možnost nejen vyhrát miss koček 2010, ale také popsat a představit tvé oblíbené kočičí plemeno!!!
Beru prvních 10.... jestli se chceš zúčasnit, pošli přihlášku na můj mail: moleycyrus@seznam.cz
Musíš splnit:
1) Musí ti být více než 10 let!
2) Musíš mi zaslat všechny odpovědi na tyto otázky a můj blog navštěvovat nejméně 1x za týden!

Otázky, na které mi odpovíš mailem:
1. Jméno (PŘEZDÍVKA), blog.
2. Tvé nejoblíbenější kočičí plemeno.
3. Něco o tvém nej plemeně.
4. Fotografie plemena (velmi důležitá, podle ní se bude hlasovat pro miss!!!)

Všechny informace zpracuj a pošli mi je nejpozději do 17. března 2010, a já je všechny zveřejním na www.kocourek1998.blog.cz....


Na tvůj e-mail ti budu posílat vše co bude potřeba!!!


KONEC!!!! ZA NECELOU PŮL HODINU ZAHÁJÍM HLASOVÁNÍ PRO MISS 2010!!!

KOČKY A VODA

9. března 2010 v 11:38 | B@rushk@
0104.gif mne se chce tak spat image by jimbo0225KOČKY A VODA
Dodnes je na kočkách poznat,že v minulosti žily ve stepích a savanách, protože jejich ledviny filtrují více vody, než ledviny jiných zvířat.Dostatečný příjem vody přispívá k tomu, že jsou z těla vyplavovány bakterie, choroboplodné zárodky,usazeniny a jedy a neukládají se. Tak můžete jednoduše a přirozeně podpořit obranné síly imunitního systému.
Velkou část své denní potřeby pokrývají kočky z potravy. Především kočky živené konzervami si někdy vystačí zcela bez příjmu tekutin. A jak kočky pijí? Rychle.Pouhým okem lze sotva rozpoznat,jak jazyk dopravuje tekutinu do tlamičky. Na zpomaleném filmu by ovšem bylo vidět,jak se drobný jazýček zformuje v dlouhou a pohyblivou lžíci. Touto lžící čerpají kočky vodu s minimálními ztrátami a obrovskou rychlostí.
Kočky by měly mít vždy k dispozici misku s čerstvou vodou, aby se mohly napít,kdykoli potřebují, a aby neměly problémy s ledvinami nebo močovým měchýřem. Voda je od přírody pro kočky tím nejzdravějším nápojem, pokud neobsahuje škodliviny nebo zbytky čistících prostředků či hnojiv. Kromě vody z vodovodu lze kočkám občas podávat i minerálku bez bublinek. Tím kočky získají minerály, které se v některých oblastech při zpracování vodovodní vody ztrácejí.
Kočka nepije všude. Nejraději pijí cestou po revíru, takřka mimochodem. Hned vedle potravy kočka často odmítá pít, protože ani ve volné přírodě kočky nikdy nepijí tam, kde skolí kořist. Mnohé kočky mají rády tekoucí vodu z kašny nebo vodovodního kohoutku. Stejně jako je voda zdravá, může být škodlivé kravské mléko. I když mají kočky kravské mléko rády, dokáží jen obtížně rozkládat a zhodnocovat mléčný cukr neboli laktózu. Organismus většiny koček reaguje na kravské mléko trávícími problémy,průjmy a nadýmáním. Kravské mléko můžete nahradit speciálním mlékem pro kočky,to má zredukovaný obsah mléčného cukru a proto je pro každou kočku stravitelné. Je ovšem dosti drahé. Můžete ho nahradit i kondenzovaným tatra mlékem.Mléko je však díky své vysoké výživné hodnotě ani tak nápojem,jako spíše doplňkem výživy k běžné denní stravě nebo v době rekonvalescence.
Méně kalorická a zdravější je však stále voda, ať v pohybu, či v klidu.

Kočky, které děsí

6. března 2010 v 17:28 | Majitelka
  • Nejdražší kočka na světě: 463 000 korun
  • Největší kočka na světě
    Jmenuje se Leo (9) a od ocasu k nosu měří 121,9 cm a váží 15,8 kg. Žije v Chicagu u Friedy Ireland a Carroll Damron. Kocour patří k plemenu Meine coon. Toto plemeno je obecně proslulé svou velikostí.


NEJSTARŠÍ ŽIJÍCÍ KOČKA

Nejstarší žijicí kočka na světě je Kataleena Lady, barmská kočka narozená 11. března 1977. Její majitelkou je paní V. Haywardová z Melbourne v Austrálii. V roce 2002 oslavila kočka svoje 25. narozeniny.

NEJDELŠÍ KOČKA
Kdyby byl kocour Leo člověkem, vážil by asi 100 kg a měřil asi 2,5 metru. Jako kocour je vysoký jako osmileté dítě a má tak velké tlapky, že by mohl nosit dětské boty velikosti 2. Leo je maine coon kocour, který patří Friedě Irelandové a Carroll Damronové z Chicaga. Kočky tohoto plemena jsou obvykle hodně velké, často mají až 10 kg, ale Leo váží celých neuvěřitelných 15,8 kg a měří rekordních 121,9 cm od nosu k ocasu.

NEJDELŠÍ KOČIČÍ VOUS

Nejdelší kočičí fous měřil 13,9 cm, a to 18. února 2003 u tříletého dlouhosrstého kocoura Sylvestera, který patří paní Amy Heckethornové z Burlingtonu v Iowě, USA.


KOČKA S NEJVĚTŠÍM POČTEM PRSTŮ

Pětiletý kocour Jake z Bonfieldu v Ontariu v Kanadě má sedm prstů (úplných, s drápky a polštářky) na každé své tlapce. Kočky mají obvykle 5 prstů na předních a čtyři na zadních tlapkách. Překvapivě obvyklé ale je, že některé kočky mají prstů více.


NEJDRAŠÍ KOČKA
Cato, bengálský kocour, byl v únoru 1998 zakoupen za 25.000 liber, tj. asi za 1.146.500,- Kč, paní Cindy Jacksonovou z Londýna. Prodávajícím byl chovatel Lord. C. Esmond Gay z Bedfordshire v Anglii.

NEJVÍCE KOŤAT KOČKY DOMÁCÍ
Dusty, kočka z Texasu, měla za svůj život celkem 420 koťat (rok 1952).

NEJVĚTŠÍ VRH KOŤAT

7. srpna 1970 se čtyřleté barmské kočičce jménem Tarawood Antigone narodilo 19 koťat. Přežilo jich 15, z toho byl jedna kočička a čtrnáct kocourků.

NEJSTARŠÍ KOČIČÍ MÁMA

Kitty, která patřila Georgi Johnstonoveovi ze Staffordshiru v Anglii, porodila dvě koťata v pokročilém věku 30 let. Za svůj život měla celkem 218 koťat.


NEJZCESTOVALEJŠÍ KOČKA

Kocour pojmenovaný Hamlet utekl ze své přepravky při letu z Toronta v Kanadě a našli ho až za 7 týdnů schovaného za jedním z panelů v letadle. Během této doby procestoval přibližně 600.000 kilometrů.


NEJDELŠÍ PÁD, KTERÝ KOČKA PŘEŽILA

Kocour Andy, který patřil senátorovi za Floridu Kenu Myerovi, drží rekord v délce pádu. Přežil pád z 16 patra (asi 60 metrů).


NEJDELŠÍ PREŽITÍ PO ZEMĚTŘESENÍ

Ve zřícené budově po zemětřesení na Tchajwanu v prosinci 1999 byla po 80 dnech nalezena živá kočka.


NEJBOHATŠÍ KOČKA

Pan Ben Rea odkázal své kočce Blackie ve své závěti 15 milionů britských liber.


MAJITEL NEJVÍCE KOČEK

Jack a Donna Wrightovi z Kingstonu v Ontariu v Kanadě se dostali do Guinessovy knihy rekordů tím, že mají nejvíce koček - celkem 689.


NEJRYCHLEJŠÍ KOČKOVITÁ ŠELMA

Nejrychlejší kočkou na světě je gepard, který dokáže běžet rychlostí až 110 kilometrů za hodinu.


NEJLEPŠÍ LOVEC MYŠÍ

Nejlepší lovcem myší byla želvovinová kočka jménem Towser (21.4.1963 až 20.3.1987). Za svůj život údajně chytila 28.899 myší plus další nešťastné tvory, jako zajíce a krysy. Towser pracovala v lihovaru Glenturret, kde jí také byla postavena socha.

 
 

Reklama